Zpracování ovčí vlny v českých zemích od počátku 19. století do roku 1989


Výrazný vzestup soukenictví u nás přišel mezi lety 1803-1815, kdy následkem série napoleonských konfliktů byly dočasně přerušeny dodávky kvalitních a levných vlněných přízí z Anglie. Francouzský císař Napoleon ke všemu zakázal v Evropě obchod s Velkou Británií a jejími koloniemi. Tím se zlepšil odbyt českého vlněného sukna a stoupal rozvoj textilních manufaktur, zejména v Brně a Liberci. V roce 1804 byl u nás zprovozněn první spřádací stroj na vlnu, jehož nákresy získal hrabě Hugo Franz Salm-Reifferscheidt díky své špionáži v britské továrně, kde se nechal zaměstnat jako dělník mezi lety 1801-1808. Mimo jiné také okopíroval principy mechanického tkalcovského stavu, parního stroje a výroby ocelové litiny. Jeho zásluhou v roce 1807 vznikla v Brně první mechanizovaná přádelna vlny.



Tkalcovna Kubák ve Strmilově


Po skončení Napoleonských válek a znovuotevření britského trhu se však naše sukno potýkalo s explozí anglické inovativní výroby, která mezitím svůj provoz nezastavila a ke všemu začala využívat již moderní pohonné síly pro své provozy. Celková modernizace a mechanizace výroby v českých zemích byla tedy nezbytná. Tato krize vyústila do průmyslové revoluce. Následkem tohoto vzestupu začalo velmi upadat cechovní soukenictví, které stále fungovalo po boku rozmáhající se tovární výroby. Cechy překážely v pokroku a vytváření konkurence, a proto se již od konce 18. století začaly postupně rušit. Za období zlaté éry českého soukenictví a vlnařství jsou považována 50. - 70. léta 19. století.



Po rozpadu Rakousko-uherské monarchie zůstalo v nově vzniklém Československu téměř 90% veškeré tehdejší výroby, což ze země udělalo velkého hráče. Avšak první světová válka zanechala Evropu v nedostatku surovin pro další výrobu. A to nejen textilní a oděvní průmysl, kde se jednalo především o bavlnu a vlnu.Uvádí se, že v roce 1922 byly továrny stále v provozu pouze na jednu desetinu, než tomu bylo před válkou. Při celosvětové hospodářské krizi na konci dvacátých let si však stále držel náš textilní průmysl přední pozici nejvýznamnějšího exportního odvětví, a dokázal si ji udržet po celé meziválečné období. Důvodem byla dobrá kvalita zboží, ale především jeho levná výroba.



Tkalcovna Kubák ve Strmilově


V roce 1945 po ukončení druhé světové války stála naše země před důležitým úkolem, a to obnovit průmyslovou výrobu. Následkem znárodnění, započatým roku 1945 vzniklo 28 základních podniků pro textilní a oděvní průmysl. Továrny se však potýkaly s nedostatkem zaměstnanců, surovin, náhradních dílů a technické vybavenosti. Velmi náročné se ukázalo také vedení takových obrovských podniků. Dosavadní podpora státu se ke všemu přesunula na podporu strojírenství a těžkých průmyslů. Výrobny se rušily a jejich strojní zařízení se slučovalo do vybraných podniků nebo ničilo.




Použitá literatura

ČESAL, Jiří, (ed.). Český textil – Tradice a perspektivy. Litomyšl: ATOK, 2015.


JINDRA, Zdeněk a Ivan JAKUBEC. Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-2945-2.


MERTOVÁ, Petra, ed. Vlněná elegance první republiky. V Brně: Technické muzeum, 2021. ISBN 978-80-87896-92-1.



Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše