Linda Havrlíková se jako jedna z několika menších tvůrců zabývá zpracováním tradiční české vlny, ale jako jediná má vizi, aby se dostala k co největší odborné veřejnosti. A aby designér, který se rozhodne propojit udržitelnost s návratem k tradici, měl možnost se jednoduše dostat k tomuto materiálu, a dokonce si mohl vybírat.
Fotografie z archivu Lindy Havrlíkové
Ovčí vlna patří k jednomu z nejstarších textilních materiálů, spolu s hedvábím z Číny a lnu z Egypta. Snad v každém šatníku má nezastupitelné místo a navzdory její kousavému charakteru velmi rádi oceňujeme její jedinečné vlastnosti, které dosud nepřekonal žádný umělý materiál. Už jen představa velkého měkoučkého vlněného svetru zajišťuje pocit domova, je příjemný a hřejivý. Navíc má ovčí vlna díky živočišnému původu schopnost reagovat na tělesné podněty, čímž zajistí dostatečné teplo v chladném počasí a přestane ho vyrábět, když je tělo dostatečně zahřáté. Díky přítomnosti lanolinu se umí vlna sama čistit, stačí ji nechat na vzduchu a ona si poradí. To jsou hned na úvod fakta, proč je vlna skvělým materiálem pro oděvní designéry a jejich zákazníky. Její současnou trendovost má na svědomí jednoznačně i stále hlasitější movement vedoucí k udržitelnému způsobu života.
Fotografie z archivu Lindy Havrlíkové
Česká ovčí vlna byla kdysi velmi ceněným materiálem, měla tradici a cveng. V současnosti jsou však náklady na střihače vyšší než částka, za kterou jsou prodejci schopni ji prodat. Nemluvě o tom, jaký složitý proces zpracování to je, než dojde k finální podobě, se kterou designéři mohou pracovat. K tomuto procesu bohužel ve většině případů nedochází, místo toho se vlna na černo vypaluje nebo v minimálním množství využívá v průmyslu.
Fotografie z archivu Lindy Havrlíkové
Protože Linda pochází z venkova a v její přítomnosti se ovečky vždy vyskytovaly, setkávala se i s touto problematikou. V rámci studia na UMPRUM, při své diplomové práci, vytvořila několik oděvů z vlny z vlastních oveček. Pak následovala také kolekce s názvem „Can You Feed Your Coat“. Od té doby uplynul nějaký čas a několik prezentací projektu na Designbloku v Praze.
"Na Designbloku jsem představila ukázky mého využití českého vlněného materiálu. Moje tvorba by měla symbolizovat životní styl, kdy se nositel synchronizuje s přírodou; takový stop-time feeling. Přesně takový pocit chci předat nositelce mých oděvů, která má zrovna práci ve městě a má plný pracovní diář. "
Fotografie z archivu Lindy Havrlíkové
Nejen udržitelnost, i návrat k tradici je pro Lindu stejně podstatným, lépe řečeno jde ruka v ruce. Navíc celý proces zpracování vlny probíhá za přítomnosti obnovitelných zdrojů.
Negativní vztah k vlně u některých jejích nositelů spočívá v hmatové zkušenosti, tedy, že vlna kouše. Tato samotná vlastnost je zapříčiněna geograficko-přírodními podmínkami. Kvůli střídání čtyř ročních období a deštivému počasí není vlna tak jemná jako v jiných zemích. Ve svém vývoji látek se Linda Havrlíková proto zaměřila na tuto vlastnost, odborně vlastnost omaku. Plánuje ji zdokonalit tak, aby člověk, měl českou vlnu rád a aby byla vlna příjemná i na hmat.
Fotografie z archivu Lindy Havrlíkové
Dostupnost a oblíbenost jsou vlastnosti, které by česká ovčí vlna měla v blízké budoucnosti mít. Linda Havrlíková také vidí velký potenciál i v přírodním barvení. To je už ale řeč o dalším projektu, avšak už teď vím, že se určitě máme na co těšit.
Přestože se v současnosti Linda Havrlíková profiluje jako vývojářka, věřím, že si z její autorské tvorby budeme moci v budoucnu obléct i nové kousky, které zařadíme do svého kapsulového šatníku. Prozatím však můžete udělat to, že se půjdete podívat na Lindin profil na Instagram, kde vás bude zásobovat zajímavými fakty o vlně a jejím zpracování a samozřejmě pravidelnou dávkou roztomilosti v podobě její oveček.
Text: Barbora Hagarová, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova, 2020.
Fotografie z archivu Lindy Havrlíkové